Galaktonotky pocházejí z Brazilského nížinného deštného pralesa. Většina jejich barevných populací je soustředěna do povodí řek Tapajos a Xingu. Variabilita jejich zbarvení je veliká, ale počet forem chovaných v zajetí je relativně malý. Jejich výskyt a variabilitu bar
evných morfů zmapovali Marinus Hoogmoed a Teresa Avila-Pires v roce 2012 . Modrá forma galaktonotek je známa ze dvou lokalit, vzdálených od sebe asi pět kilometrů. Obě lokality leží na jihovýchodním břehu jezera Caxiuana. Žabky na jižní lokalitě mají modrý kr
k a břicho, zatímco ty na severní černé. V Evropě je chována nejspíš pouze „severní“ forma modrého morfu. Zajímavé je, že v okolí jezera Caxiuana se vyskytuje jak žlutý, tak červený morf galaktonotek, tedy podobná skladba barevných morfů, jaké jsou dostupné chovatelům v Evropě. Tyto morfy se ale neprolínají a netvoří „tranzitní“ barevné křížence. V přírodě tyto žabky našly novou niku v antropomorfní krajině – osidlují okraje „plantáží“ para ořechů. V případě para ořechů nemůžeme hovořit o plantážích v pravém slova smyslu, spíše o vyčištěném pralese kolem jednotlivých stromů para ořechu
– Jůvie ztepilé- Bertholletia excelsa. Tento strom se velice špatně pěstuje na plantážích, protože potřebuje speciální opylovače vázané na primární prales – hmyz rodů Xylocarpa, Bombus, Centris, Epicaris a Eulaema. Galaktonotky se stahují ke stromům Jůvie, pod kterými jsou hromady vylo
upaných skořápek od para ořechů, které připomínají kokosové a v některých se hromadí voda. Tyto nádobky jim slouží jako místo pro odkládání pulců. Je potřeba zmínit, že para ořechy potřebují pro úspěšné dozrávání poměrně silné období sucha. Vzhledem k tomu, že tyto žabky jsou vázány na podobné prostředí, je pravděpodobné, že tyto periodické cykly období deštů a sucha mají na jejich chování vliv.
Klimagramy dostupné pro 150km vzdálenou Altamiru udávají nejnižší srážky od konce května do začátku prosince s minimy kolem 40mm v srpnu. Nejvíce srážek spadne v březnu – 330mm, ale vydatné deště začínají už na konci prosince. Teploty zde jsou celoročně konstatní s průměry kolem 26°C . Noční minima kolem 22°C, denní maxima do 30°C. Teploty v lese na zemi jsou ale nižší – kolem 25°C.
Jedná se tedy spíše o zemní žabky, a tomu bychom měli přizpůsobit i jejich terárium. Nemusí být moc vysoké, ale pro pár by mělo mít plochu dna alespoň 40x50cm. Výška 40cm je dostačující, 50cm lepší. Galaktonotky jsou obecně lehce stydlivé žabky, i když dospělí jedinci už bývají vidět poměrně pravidelně. Do terária pro ně proto umístíme hodně schovávaček z korkové kůry, listí, kokosových ořechů nebo květináčků. Také mají rády velké bromélie rodu Billbergia a Aechmea, ve kterých tráví hodně času. Námluvy se většinou odehrávají na podzim a v zimě, sezóna páření je dlouhá dva až tři měsíce a následuje mnoho měsíců „pohlavního“ klidu.