Smýkání hmyzu je entomologická technika, při které se speciální síťkou sráží z travin a jiných měkkých porostů hmyz. Pro výživu žabek by tento hmyz byl skvělým zpestřením jídelníčku, kdyby neměl několik zásadních nevýhod. Nejdůležitější je rozpoznat hmyz, kterým krmíme. Některý hmyz je totiž pro žabky nebezpečný, ať už proto, že je jedovatý, nebo proto, že obsahuje například ostré, nestravitelné části těla, nebo proto že má příliš křídel, která mohou ucpat trávicí trakt žabek. Dalším problémem, který se může stát našim žabkám osudným jsou paraziti, nemoci a plísně, které můžeme se smýkaným hmyzem do terária zanést. A v neposlední řadě to jsou malí pavouci, kteří mohou v teráriu vyrůst do zajímavých rozměrů. Proto se začátečníkům krmení smýkaným hmyzem nedoporučuje vůbec a i pro pokročilého žabaře nebo entomologa může znamenat velké riziko. Ještě snesitelné bývá toto riziko u krmení nasbíranými mšicemi. Poměrně dobrou potravou jsou černé mšice, které v začátcích léta potkáváme na bezu, šťovíku, lopuchu a jiných rostlinách. O tyto mšice většinou pečují mravenci, kteří se živí medovicí, kterou mšice vylučují. Je dobré zbloudilé mravence nechat z krabičky „odejít“ dříve, než budeme mšice zkrmovat. Většinou stačí krabičku s nasbíranými kousky rostlin s mšicemi nechat položenou na boku a pootevřenou. Mšice zkrmujeme většinou i s kousky rostlin, na kterých sedí, ale dáváme pozor abychom do terária nevložili spolu s potravou i larvy sluníček, ploštice, housenky a podobné nevítané hosty. Mšice můžeme i chovat, většinou se k tomu účelu používá zelená hrachová mšice, kterou chováme na klíčící směsi hrachu a fazolek. Při teplotách pod 23-24°C se množí partenogeneticky a nelétají, takže zůstávají na klíčících rostlinách a necestují po okolí.